Vladimíru
Mišíkovi muzika dala spoustu radosti (Rozhovor
pro Třebíčské noviny - 22. května 2001)
Vláďo,
vzpomeneš si, kdy jsi v našem městě koncertoval naposledy? To
si opravdu nevzpomenu, ale mám pocit, že to bylo dost dávno -
nejmíň před čtyřmi roky. Naposledy jste tady byli před
šesti roky, kdy s tebou v Národním domě zpíval Michal
Prokop. Už
mi svitlo...Michal si tehdy s námi občas zazpíval, když měl
zrovna náhodou volno. S námi už nevystupuje, pokud vím, jezdí
s nějakou jazzovou partičkou. Co se za těch šest let v
tvém životě událo? Se ženou jsme si řekli, že
bychom přece jen mohli mít jednoho potomka, tak jsme si
"udělali" syna, kterému už jsou čtyři roky a
jmenuje se Adam. S kapelou jsme natočili nějakou tu desku,
poslední se jmenuje "Nůž na hrdle". Pořád jezdíme
sem a tam, takže i proto se mi Třebíč z hlavy trošku vykouřila,
protože člověk zákonitě ztrácí přehled. Změnili
se nějak návštěvníci vašich koncertů? My převážně
- a musím říct moc rádi - jezdíme po klubech, kde je všude
vyprodáno, takže návštěvy jsou standardně a v pohodě. Vždycky
mě překvapí a potěší, že tam bývají mladé holky, které
s námi zpívají naše písničky. V muzice už působíš
více než pětatřicet let. Nelituješ někdy toho, že sis
vybral právě muziku? Určitě ne. Pravda je, že kdysi
jsem chtěl být profesionálním basketbalistou, ale to za bolševiků
moc nešlo, navíc kvůli zdravotním potížím bych to asi
nezvládl. Muzika mě převálcovala a vlastně už od sedmnácti
jsem se jí věnoval, první taková velká kapela byli Matadors.
Od té doby nedělám nic jiného. Té spousty let nelituju, byť
jsme trošku pomačkanější ... Ale kdo by ve čtyřiapadesáti
nebyl? Co ti muzika dala a co naopak vzala? Dala mi
spoustu radosti. Je úžasné, když se zadaří, když kapela
hraje dobře, když všechno šlape, když jsou lidi spokojení
a nadšení, když jsou chvíle, kdy stojí za to se namáhat... A
co mi vzala? Možná trošku nervů, protože za bolševika to
nebylo jednoduché, a malinko zdraví. V hospodách a klubech se
kouří a já jsem a vždycky byl nekuřák, takže mé zdravotní
problémy se tím přece jen trošku umocňují. Které
roky či období ve svém hudebním životě považuješ za
nejlepší? Já to tak neberu. Když byl člověk mladej,
šlo přirozeně všechno snadněji a tak samozřejmě, což
bylo senzační. Teď už má člověk trochu nadhledu a víc si
váží toho, když jsou lidi nadšení, jako třeba při dnešním
koncertu. Nemám období, které bych zvlášť vyzdvihl. Začátkem
devadesatých let jsi byl poslancem tehdejší ČNR. Neláká tě
vysoká politika, třeba na úrovni senátu? Kdepak, to už
je dávno a pryč. Dovol mi možná trochu kacířskou otázku.
Jak dlouho ještě hodláš vystupovat? To opravdu nevím,
protože to není v mých rukou... Určitě se zase pokusíme udělat
novou desku. Vždycky je to velká výzva...
